Rozmach XP a Agile metodik s sebou přinesl důraz na usazení všech členů vývojového týmu na stejné místo (collocated team). Na druhou stranu se v posledních pár letech rozmáhá počet firem, kde zaměstnanci pracují většinu času vzdáleně (distributed/virtual team). Který způsob je vlastně lepší?

Argumenty pro lokální tým

• Efektivnější komunikace.
  Uvádí se, že pouze 7% informací vnímáme z obsahu slov, 38% z hlasu a celých 55% z neverbální části komunikace. Při komunikaci na dálku tak přicházíme minimálně o polovinu informací. Díky fyzické blízkosti navíc dokážeme mnoho informací nasát z konverzací, které probíhají kolem nás. Bez toho, abychom se jich museli účastnit.

  Často se taky stává, že se člověk zapojí do diskuse, která se ho zpočátku netýkala, ale později se dotkla tématu, které je pro nás důležité. Příklad: dva kolegové se vedle mne baví o tom, jak budou implementovat novou funkcionalitu. Náš mozek tuto konverzaci dokáže odfiltrovat jako šum na pozadí a já se tak můžu věnovat svojí práci. Najednou mě však něco z konverzace zaujme – kolega zmínil název třídy/modulu, na kterém teď pracuji. Díky tomu mám možnost se připojit do diskuse, pomoct svými znalostmi nebo předejít situaci, kdy vzniknou dvě konfliktní implementace.

• Jednoduché nástroje.
  Protože jsme všichni na tom samém místě, můžeme používat jednoduché nástroje z fyzického světa: tabule a fixy, kartičky pro user-stories, nalepovací lístečky (post-it notes) apod. Častokrát se s nimi pracuje daleko efektivněji než s digitálními aplikacemi, navíc nám pomáhají zapojit do práce i pravou stranu mozku, která je po většinu času bohužel odstrčená do pozadí.
• Sounáležitost.
  V prostředí, kde sedíme všichni spolu, se rychleji vybuduje týmový duch a pocit sounáležitosti.

Argumenty pro distribuovaný tým

• Méně vyrušování
  Komunikace na dálku nás přirozeně vede k používání kanálů typu e-mail a chat, které jsou asynchronní. Člověk na druhé straně proto není vyrušen/vytržen z kontextu, může nejdřív dokončit rozdělanou práci a až pak se věnovat komunikaci s námi. Zkušenosti dále ukazují, že v distribuovaných týmech se tráví méně času na schůzkách a tak zbývá víc času na opravdovou práci.
• Svobodná pracovní doba
  V dnešní znalostní ekonomice už nefunguje korelace mezi časem stráveným v práci a dosaženými výsledky. Mnoho nejlepších nápadů vzniká mimo obvyklou pracovní dobu, např. ve sprše. Většina dobrých vývojářů má svůj nejproduktivnější čas v různou denní dobu – někdo brzo ráno, jiný uprostřed noci. V distribuovaném týmu si může každý vybrat čas, který mu nejvíc vyhovuje. Zaměstnavatel dostane víc hodnoty za kratší čas a zaměstnanec má větší prostor, jak skloubit osobní a pracovní život.
• Méně dojíždění pro ty nejlepší lidi
  Dnešní doba je plná paradoxů. Na jednu stranu mnoho lidí touží po bydlení v přírodě, na druhou stranu většina firem sídlí ve (velkých) městech. Ve výsledku pak mnoho lidí za prací dojíždí, se všemi negativními důsledky – od času zabitého cestováním, přes plné silnice až po dopady na životní prostředí. Práce na dálku dává zaměstnancům svobodu žít na místě, které se jim líbí, a zároveň pracovat tam, kde je to baví. Znamená to taky velkou výhodu pro zaměstnavatele: můžou si vybírat z těch nejlepších talentů po celém světě.

Otevřené body

• Párové programování
  V tradičním XP týmu se většinu času programuje ve dvou. Kromě přínosu plynoucím ze samotného postupu (rozdělení na řidiče a navigátora, průběžný code-review) pomáhá párové programování lépe řešit vyrušování: jeden člověk se může věnovat rušiteli, druhý udrží kontext, aby se pak dalo rychle vrátit k rozdělané práci. Zajímalo by mě, jak funguje párové programování na dálku. Používá se sdílení obrazovky ala Skype/TeamViewer? Specializovaná aplikace provázaná s IDE? Jak se řeší okna na více monitorech?
• Zapojení obou polovin mozku
  Mnoho knížek o Agile doporučuje v lokálním týmu používat jednoduché fyzické artefakty (tabule, papír, tužka/fixa). Jak jsem už psal výše, pomáhá to kromě jiného zapojit obě poloviny mozku. Podobně je to se Zónou (neboli Flow): na jednu stranu je příjemné se ponořit do práce tak, že člověk nevnímá okolí. Bohužel při tom opět používáme pouze levou část mozku, jsme jako s klapkami na očích – jdeme rychle svým směrem, ale nemusíme si všimnout, že ten směr není správný. Zatím nemám jasno v tom, jakým způsobem tuto problematiku vyřešit.

Jaká je vaše zkušenost? Která varianta vám vyhovuje víc?

K napsání příspěvku mě inspiroval článek Distributed Teams. Teorii o zapojování pravé části mozku mám z knížky Pragmatic Thinking and Learning: Refactor Your Wetware.

P.S. Znáte někdo lepší český termín pro “collocated team” než je “lokální tým”?