V září loňského roku jsem si kvůli testování pořídil iPod Touch 4G (v podstatě iPhone 4, jen neumí volat a není to taková cihla) a byl jsem zvědavý, jak se ovládá ikona v oblasti UI / UX, průkopník všech dobře použitelných smartfounů. Snažil jsem se iOS používat asi 14 dní a v tomto zápisku bych chtěl shrnout, co se mi na tom nelíbilo a proč jsem daleko spokojenější s Androidem.

Vím, že tento článek bude bodnutím do vosího hnízda, protože většina majitelů nedá na svůj iPhone dopustit (a platí to samozřejmě i pro další zapálené vlastníkyjiných OS, mě nevyjímaje), ale hlavní motivací bylo právě to – o iOS se mluví v podstatě jen pozitivně a tolik výhrad pohromadě budete jinde hledat jen stěží :) Pokud rádi přemýšlíte o UX, možná v článku najdete pár námětů k zamyšlení nezávisle na tom, jakému mobilnímu systému fandíte.

Na začátku byste měli vědět několik věcí:

• Mé postřehy jsou především z doby, kdy jsem se iPod snažil intenzivně používat, tj. ze září 2011. Tehdy byl aktuální iOS 4.x, a ačkoliv jsem se snažil informace snažil updatovat tak, aby platily i pro iOS 5, je možné, že mi některá vylepšení unikla. Když tak mě prosím opravte nebo doplňte v komentářích.
• Jako svůj hlavní mobil používám Samsung Galaxy S II (SGS2), a pokud jsem někdy s něčím srovnával, bylo to s tímto “Samsung-Androidem”. Samsung od Applu obšlehl dost věcí, i se kvůli tomu tyto dvě firmy soudily, ale to je mi jako uživateli jedno, respektive je to pro mě jako pro uživatele telefonu Galaxy spíš výhodou. Čistý Android nebo úpravy od HTC neznám a zmiňuju to hlavně proto, že u Androidu do značné míry záleží, o jakém konkrétním zařízení se mluví (na trhu je kupa zkryplených low-endů a o těch tento článek není).
• Na smartfounech používám především sociální sítě, tj. hodně čtení, otevírání linků na externí články, sem tam reakce nebo nový status update apod. Pak si ještě občas něco zahraju, ale tam není z hlediska použitelnosti OS moc co porovnávat. Mějte tedy mé use casy na paměti.
• Jsem náročnější a citlivější na drobné otravnosti než 99,9% populace. Když má něco na Heuréce hodnocení od uživatelů 95-100%, je dost velká šance, že bych tomu nedal víc než 70 a kroutil bych hlavou, jak s tím může být běžný Franta uživatel spokojen bez výhrad. Jsem už takový.
• iOS je samozřejmě celkově dobrý systém, má kupu pozitiv (jako jakýkoliv jiný moderní mobilní OS), ale v tomto článku se chci zaměřit především na to, co mi vadilo. Nebudu světlé stránky přidávat jen proto, aby článek působil vyváženě – to opravdu není cílem. Pokud chcete znát můj celkový názor, iOS a Android mi připadají na 90% stejné, liší se v relativních detailech, ačkoliv pro mě podstatných.

To jsou tedy základní disclaimery a můžeme jít k věci.

Ústřední problém iOS: chybějící tlačítko Zpět

Vím, že toto je kontroverzní téma. Vím, že někteří iPhonisti nejen tlačítko Zpět nepotřebují, ale dokonce jim připadá jako chyba jej v mobilním OS mít. Ale dovolte mi popsat, proč mi v iOS chybí a jaké důsledky z jeho absence vyplývají.

Pokud jste čirou náhodou nikdy Android nepoužívali, jednou z jeho nejprominentnějších vlastností je všudypřítomné tlačítko Zpět, které funguje podobně jako tlačítko Zpět v prohlížeči. Když telefon používám, přepínám se mezi jednotlivými obrazovkami a je mi jedno, jaká aplikace má danou obrazovku na starost – např. se z Twitteru prokliknu na webový článek, z něj pustím video, z něj můžu jít na FB fan page a tak dále. Jako uživateli je mi jedno, jaká aplikace na pozadí daný obsah spravuje, z mého pohledu jen měním stránky na obrazovce podobně, jako když se proklikávám webem. Je tedy logické, že když se chci vrátit zpět, vím, že akorát párkrát zmáčknu šipku doleva a budu tam. Tato možnost funguje vždy.

Výhradou proti tlačítku Zpět bývá, že ne vždy funguje konzistentně, a je to pravda. Například prokliknutí z aplikace X na jeden konkrétní e-mail otevře tento e-mail, ale tlačítko Zpět mě nejdřív vrátí na seznam všech mailů a až potom zpět do aplikace X. Je to spíš výjimečné chování a v 90% případů funguje Zpět podle očekávání, ale je pravda, že ne vždy jde přesně říct, co se po tapnutí na tlačítko Zpět stane. Na druhou stranu, vždy se jde doklikat zpět, i kdyby to mělo být na víc tapnutí, a vždy je to přes univerzální tlačítko, které je za všech okolností stejné a na stejném místě.

Jak to řeší iOS? Tak, že má v levém horním rohu tlačítko, které v sobě má někdy slovo “Back”, někdy název předchozí obrazovky, někdy šipku, někdy má celé tlačítko tvar šipky, někdy je obdélníkové, někdy tam je slovo “Cancel” a mohl bych pokračovat. Z pohledu puristy to je nepěkné a nekonzistentní (v rozporu s tím, co se o iOS říká), ale možná to ještě nezní tak tragicky – iPhonista prostě řekne “je to logické, vlevo nahoře je vždycky tlačítko, které má v podstatě funkci zpět”. Ale ono to má několik zajímavých implikací.

Například si iPhone nemůže dovolit mít velkou obrazovku – lidi by prostě do levého horního rohu nedosáhli. A pak se píšou blogy, jak jsou designéři Applu osvícení a že všechny ty velké Androidí smartphony jsou těžko použitelné, protože přes 4,3” palcovou obrazovku se do levého horního rohu nedosáhne, ale víte co? Na Androidu tam saháte jen zcela výjimečně, protože to nejčastěji používané tlačítko je dole, hned u vašeho palce. Mimochodem, ani při 3,5” displeji není žádný med natahovat se palcem přes celou úhlopříčku displeje (hodně záleží na poloze – když se na telefon koukáte shora, leží vám na prstech ruku a palec je volný, tak to jde, ale když ležíte, zařízení máte nad sebou a pevně ho svíráte v dlani, je to problém). Proto jak na “malém” iPodu, tak na velkém Galaxy jsem zkrátka smířen s tím, že občas na některé části obrazovky nedosáhnu. Jen v případě Galaxy je to výjimečně, zatímco na iPodu často.

Velikost obrazovky je přitom docela zásadní věc. Každý centimetr úhlopříčky znamená velký rozdíl v tom, jak dobře se na zařízení čte, jak snadno se trefuje do tlačítek softwarové klávesnice atd. atd. Konkrétně ten Galaxy S2 je při započtení všech rozměrů včetně hloubky menším a praktičtějším telefonem než iPhone, přitom má větší a užitečnější displej. Dle mého mimo jiné proto, že má operační systém, se kterým si to může dovolit.

Chybějící tlačítko Zpět má ještě jednu zajímavou implikaci. Pokud aplikace potřebuje otevřít nějakou jinou k dokončení určité akce, např. zobrazení odkazu v browseru nebo přehrání videa v přehrávači, musí mít obavu, že se uživatel nebude umět vrátit zpátky. Teď si asi říkáte, že spekuluji, ale naopak, k tomuto závěru jsem dospěl sledováním aplikací od Twitteru, Facebooku apod. Pokud např. na odkaz v twítu klikám na Androidu, otevře se mi browser – samozřejmě, jak jinak. Pokud to však udělám v té samé aplikaci od stejného výrobce na iOS, browser se často neotevře a jen se aplikace přepne na jakousi stránku, která má v sobě vloženou komponentu na vykreslení webového obsahu. Jediným vysvětlením, které mě napadá, je, že autoři takových aplikací chtějí mít možnost do levého horního rohu přidat tlačítko “zpět”, aby pro uživatele existovala jednoduchá možnost návratu.

Z pohledu uživatele je pak docela rozdíl, jestli jste v browseru nebo jen ve speciální obrazovce aplikace XYZ – např. na Androidu můžu z browseru stránku hned sdílet, bookmarkovat, přihlásit se pomocí password manažera atd. Na iOS je toto všechno o jeden krok dál, a to o krok, který autoři aplikace doufali, že nebudete muset udělat.

Další věc je, že (tuším) od iOS 5 se jde na předchozí aplikace dostat dvojklikem na tlačítko home. Otázka je, jestli je taková metoda intuitivní, ale i pokud ano, problémem je ono klíčové slovo “předchozí aplikace”. Jak jsem psal výše, já jako uživatel vnímám navigaci po telefonu jako navigaci mezi stránkami / obrazovkami, ne mezi aplikacemi. Na Androidu je mi jako uživateli jedno, jestli si webovou stránku otevře aplikace od Twitteru nebo prohlížeč, je mi jedno, jestli se video přehraje na stránce nebo v YouTube aplikaci, návrat zpět se prostě děje pořád stejně. Ne tak na iOS – tam musím koukat, v jakém kontextu jsem, a podle toho zvolit metodu návratu (sw tlačítko vlevo nahoře nebo dvojklik na home button). Není to big deal, jen jedna z dalších drobností…

Zkrátka a dobře, telefon se z mého pohledu používá jako web, je zcela přirozené mít v takovém prostředí “hardwarové” tlačítko Zpět, vede to k daleko přirozenějším workflow a není potřeba vymýšlet skopičiny. Tlačítko Zpět považuji za tak dobrý nápad, že bych se vůbec nezlobil, kdyby existovalo i tlačítko Vpřed – i to se na “webu” občas hodí (schoval bych ho do dlouhého tapnutí na tlačítko zpět, není potřeba, aby mělo vysokou discoverability, ale to je OT).

Klávesnice

Jestliže měla absence tlačítka Zpět ve svých důsledcích nepříznivý dopad na příjemnost čtení na iPodu (další problém je zoomování v Safari, ale to až níže), problematický přístup ke klávesnici je zase důvod, proč se mi na iOS dobře nepsalo.

Akceptuji to, že různá zařízení přicházejí s různými výchozími klávesnicemi. Když si koupím laptop, nějaká tam bude a různé značky a modely mi patrně budou různě vyhovovat či nevyhovovat, což je důvod, proč si v případě potřeby mohu k libovolnému počítači připojit svou klávesnici. Stejně tak na Androidu – patrně existuje nějaká defaultní klávesnice od Googlu, můj Galaxy přišel také s nějakou od Samsungu, ale pokud mi nestačí (jako že nestačila), můžu si přidat klávesnici vlastní.

Jen v Applu se rozhodli, že klávesnice nepůjde změnit. Teď si můžete říkat cokoliv o “konzistentním UI”, “produktu pro uživatele, ne pro geeky” atd., ale vážně, jaký je důvod, aby klávesnice nešla změnit? Ano, je možné, že výchozí klávesnice vyhovuje většině uživatelů, ale proč bych si ji, pokud znám její limity, nemohl nahradit nějakou lepší?

Tahle výtka vám patrně nebude jasná, pokud nemáte delší zkušenost s Androidem a jinou klávesnicí na něm, protože tam byste poznali tři zásadní věci:

1. Jiná klávesnice prakticky nijak neovlivňuje zbytek systému, není se tedy potřeba bát nějakého “zásahu do UX”.
2. Dokud nezkusíte nějakou promakanou 3rd-party klávesnici, přidané vlastnosti neoceníte.
3. Naopak pokud ji zkusíte, nechcete zpátky.

Teď bych mohl začít vyjmenovávat věci, které mi na iOS klávesnici vadí a vadily by, i kdybych neznal jiné klávesnice, nebo bych naopak mohl začít popisovat super vychytávky klávesnice, kterou používám, ale to není pointou. Pointou je, že Apple udělal nějaké rozhodnutí, kvůli kterému na iOS píšu o dost pomaleji než na svém Androidu. Že to tak zbytek světa nemá, nebo třeba nemají srovnání, je pro mě opět irelevantní.

Pozn.: Na iPhone jdou údajně dostat jiné klávesnice po jailbreaku, ale iOS jsem chtěl používat na základní, podporované úrovni.

Další věci

Nechci článek příliš natahovat, tak do tohoto, třetího bodu, shrnu další věci, které mě na iOS vadily nebo chyběly. Některé jsou už ve verzi 5 pořešené, aspoň částečně, ale občas i tak stojí za zmínku.

• Těžce mi nesedlo zoomování v Safari. Na typickém webu, který nemá mobilní verzi (zaplať pánbů, že jich ubývá) a kde je text široký nějakých 600-700px, se po zazoomování pouze odstraní sidebary, text se nijak nepřeformátuje a číst 600px široký text na displeji širokém 5cm je, aspoň pro mě, mission impossible (zkuste třeba nějaký článek na wrc.com). Manuální dozoomování je k ničemu, protože je pak nutno scrollovat nejen vertikálně, ale i horizontálně, a tak jsem to většinou řešil otočením displeje na šířku, přiblížením telefonu k očím na vzdálenost dlouhého nosu a připadáním si jak idiot. V iOS 5 to nějak řeší Reader, ale zase, je to o krok navíc a nejsem si jistý, jak to třeba funguje offline (možná dobře, fakt nevím).
• Zadávání hesel na iOS je takové divné. Jednak se mě na heslo pořád ptá App Store, což je docela dost otravné, a potom se mi nelíbilo, jak mají pořešenou lock screen. PIN mi nějak do celkově uhlazeného UI nezapadá a radši jsem nechal zařízení bez zámku, což není ideální. Zajímalo by mě, kolik lidí statisticky PIN používá a kolik má telefon bez jakéhokoliv zabezpečení.
• Aspoň ty animace jsem čekal plynulé, ale zkuste si v iOS 5 stáhnout notifikační proužek – na iPodu je to plynulé až na n-tý pokus (první vysunutí skočí). Nebo přejít na stránku s hledáním – tam se můj iPod vyloženě na chvíli kousne (iPhone vypadal plynuleji).
• Když už jsem zmínil ty notifikace, v září, když jsem poprvé o publikování tohoto blog postu uvažoval a kdy ještě neexistovala pětka, jsem jen kroutil hlavou nad tím, jak jim mohlo připadat jako dobrý nápad nedát notifikacím centrální místo. Teď už to naštěstí mají pořešené, navíc Android okopírovali s přidanou hodnotou, protože notifikace na lock screen jsou hezká věc. Palec nahoru. (Mimochodem, víte, komu jinému přišlo jako dobrý nápad nemít centrální místo pro notifikace? Microsoftu v jeho WP7 a ve Win8 Metro.)
• Konzistenci aplikací nemůžu vyloženě kritizovat, na úrovni sociálních aplikací, které mě zajímají primárně, je to dost podobné jako na Androidu, tj. každý pes jiná ves. Měl jsem ale pocit, že hype je takový, že aplikace na iOS vypadají konzistentně a Android je bordel – nevšiml jsem si.
• Pokud jsem to vypozoroval dobře, tak pokud má aplikace více sekcí (např. Novinky, Uživatelé, Akční nabídky), je přepínač dole. To jsem mnohokrát proklínal při čtení Twitteru – scrollování dolů se dělá pohybem prstu zezdola nahoru a dole jsem si párkrát omylem přepnul sekci. Na Androidu je přepínač sekcí nahoře (aspoň v typu aplikací, co používám), je to více méně bezpečně mimo dosah běžného pohybu palce a přepnutí omylem nehrozí.
• Ať si Jobs, budiž mu země lehká, říká co chce, minimálně několikrát měsíčně ocením, že na Androidu běží Flash. Nikdy mi kvůli tomu telefon nezamrzl, baterku to nežere, protože je Flash by default vypnutý, prostě z pohledu konzumenta obsahu čistá přidaná hodnota.

Pak by se dalo psát o iTunes (dnes už naštěstí existuje iCloud), chybějících widgetech a tak dále, ale myslím, že už to stačilo. Už tak očekávám nával hate komentářů :)

Na závěr možná jen připomenu to, co na začátku mohlo zapadnout mezi jinými disclaimery – jsem puntičkář. Hodně velký puntičkář, a co nechá jiné v klidu, mi drobně vadí, a když se toho nasčítá víc, jsem s produktem nespokojený, a navíc se o tom nebojím blognout :) Zkuste se ale přesto na tento blog post nedívat jako na nějaký útok proti iOS, ale jako na zamyšlení nad mnoha detaily jeho UX – o to mi totiž šlo především.

Případné komentáře prosím věcné a bez osobních výpadů.